Zrcadlo bláznovství
Středověká studentská poezie v proměnách věků
neboli
Vyprávění o oslu Burnellovi, který šel studovat, ale
neuspěl a zůstal oslem dál
„… Tolik a nesmírně velkých
je skandálů na bídném světě,
tolik zločinů králů, tolik i z biskupů zla.
…
Kdybych též o mravech vládců a o jejich životě mluvil,
věru že větší důvod potom bych k zármutku měl.
Po darech stáčejí zrak, a zatímco zbožňují dary,
spravedlnost jde stranou, stranou jde právo a řád.
Úplatky jazykům hloupých i výmluvnost dodati mohou,
neboť když úplatky mluví, musí pak umlknout vše.
Úplatky zákony zvrátí a soudní nálezy zruší,
znemožní otcům v radě bojovat za dobrou věc.
Úplatků nebýt, pak věru lid ubohý neznal by více
nářků a žalostných slz, neznal by bolest a rmut.
O tom všem pro tuto chvíli, ač mnoho mi na srdci zbývá,
abych snad nebyl kárán, bojím se promluvit víc.
A tak jen marně se soužím, vzdychám a k nebesům vzhlížím:
„Kdypak už, můj milý Pane, nastane království Tvé.“
závěrečná úvaha osla
Burnella po strastiplném putování Evropou
Tato středověká alegorická
skladba, doplněná dalšími texty a osobitě upravenými písněmi poukazuje
především na tu prastarou lidskou vlastnost, že se nikdy nespokojíme s
tím, co máme, a toužíme po tom, co mají ti ostatní. Taktéž osel
Burnellus byl stále nespokojen, stále cítil, že nemá úplně všechno.
Nakonec však shledal, že svět je všude stejně zkažený.
Soubor Karmína hraje v
tomto programu v barokních lidových kostýmech a vystupuje v něm 11
členů souboru s recitátorem.
Ukázky skladeb z programu:
zpět
|